Franco Berardi

Franco Berardi (* 2. listopadu 1949 Bologna) je italský politický filozof, esejista a mediální teoretik vycházející z marxismu a autonomismu. Je známý pod přezdívkou ''Bifo'', patří k hlavním postavám italského operaismu a dalších antikapitalistických a antiautoritářských aktivit.

Již ve třinácti letech vstoupil do mládežnické organizace Italské komunistické strany, ale byl vyloučen pro nesouhlas s oficiální stranickou linií. Vystudoval estetiku na Boloňské univerzitě, jeho intelektuální vývoj ovlivnili Antonio Negri a Luciano Anceschi. Byl členem radikální organizace Potere Operaio a zapojil se do studentských nepokojů na jaře roku 1968. V sedmdesátých letech přispíval do časopisu ''A/traverso'' a do pirátského vysílání ''Radio Alice''. V roce 1977 byl jedním z vůdců boloňského protestního hnutí Movimento del Settantasette. Po jeho potlačení byl zatčen a obviněn ze spojení s Rudými brigádami, po propuštění odešel do Francie.

Jeho pojetí filozofie ovlivnil Félix Guattari a jeho koncepce schizoanalýzy. Ve svých textech Berardi zkoumá dopady moderních technologií na lidskou psychiku a odmítá redukci života na ekonomické aspekty. Pokouší se filozofickými metodami analyzovat kulturní trendy jako je kyberpunk a podobně jako Mark Fisher popisuje současný svět jazykem literární dystopie. V knize ''Respirare. Caos e poesia'' reaguje na smrt Erica Garnera a používá metaforu světa, který brání lidem volně se nadechnout. Berardi také zkoumá kognitariát (vrstvu specializovaných odborníků) jako novou třídu v rámci postindustriální společnosti. Zabýval se sociálními příčinami velké recese po roce 2007 a podporoval hnutí Democracy in Europe Movement 2025, avšak v roce 2017 z něj vystoupil s vysvětlením, že ztratil víru v reformu evropských institucí.

Přispívá do časopisů ''Musica 80'', ''Alfabeta'', ''Adbusters'', ''DeriveApprodi'' a ''Semiotext(e)''. Napsal scénář k dokumentárnímu filmu Renata De Marii ''Il trasloco''. Založil nezávislou televizní stanici ''Orfeo TV'' a tím inicioval hnutí Telestreet. S Carlem Massarinim spolupracoval na televizním pořadu o komunikačních technologiích ''MediaMente''. K autorům, na něž se Berardi ve svých pojednáních odvolává, patří vedle Karla Marxe také Ludwig Wittgenstein a Jean Baudrillard.

Nicholas Ciuferri napsal jeho životopis ''Franco „Bifo“ Berardi in movimento'' a Guido Chiesa se jeho činností v oblasti komunitních sdělovacích prostředků inspiroval k filmu ''Lavorare con lentezza''. Získáno z Wikipedie